110 let Alpské jízdy: Vozy Laurin & Klement úspěšné v nejtěžší rallye počátku 20. století
Již první ročník Alpské jízdy v roce 1910 prokázal kvality automobilů z Mladé Boleslavi
Škoda AUTO si letos připomíná nejen 125 let svých počátků v roce 1895, ale i řadu další jubileí. K nim patří 110 let od startu prvního ročníku Alpské jízdy 1910, mimořádně náročného automobilového závodu. Hvězdou všech pěti ročníků do vypuknutí první světové války byla mladoboleslavská značka Laurin & Klement, v cíli tratě prodlužované z původních 867 km až na 2932 km měla vždy posádku bez trestných bodů.
K nejnáročnějším sportovním podnikům počátku 20. století patřily ty pořádané v alpském terénu. Z dlouhé řady úspěchů zde připomeňme závod do vrchu Semmering: 20. září 1908 zvítězily vozy Laurin & Klement ve všech třech kategoriích, v nichž startovaly, nemluvě o dvou druhých a třech třetích místech. Kromě závodních speciálů se ale dařilo také cestovním automobilům z Mladé Boleslavi. K předchůdkyním dnešních rallye patřila od roku 1910 Rakouská alpská jízda, zkráceně nazývaná Alpská jízda. Poprvé odstartovala 26. června 1910 ve Vídni, kde o tři dny později projelo cílem 14 z 23 startujících automobilů. Během 867 kilometrů se pod jejich koly vystřídaly silnice Dolních Rakous, Štýrska, Korutan a Solnohradska. Pořádající rakouský autoklub vedl trať náročným vysokohorským terénem, zahrnovala četná strmá stoupání včetně obávaného průsmyku Katschberg.
Mladoboleslavský tým tvořily „tři trhové cestovní vozy Laurin & Klement à 20 ks 95 x 130“, tedy vozy blízké sériové produkci, s motorem o výkonu 20 koní (14,7 kW), vrtání válců 95 mm a zdvihu pístů 130 mm. Pro celkové vítězství si dojel Čech, hrabě Saša Kolowrat-Krakowský, který závod absolvoval bez trestných bodů. Další vozy L&K řídili chorvatský hrabě Paul Drašković a Otto Hieronimus, šéfkonstruktér L&K. Mladoboleslavská značka díky nim vyhrála prestižní Týmovou cenu. Pětikilometrovou rychlostní zkoušku u Vídně absolvoval nejlepší z vozů Laurin & Klement skvělým průměrem 104,985 km/h. Zde si pořadatelé ověřili, že automobily nedostaly lehčí stálý převod než měla standardní provedení, který by je zvýhodňoval ve stoupáních.
Roku 1911 značka Laurin & Klement nesměla na Alpské jízdě chybět, tentokrát na trati dlouhé již 1421 km a „okořeněné“ až 30% stoupáním na Loiblpass. Přísné regule vyžadovaly, aby motory automobilů běžely bez přerušení během celé denní etapy. Trestné body se udílely mimo jiné za opravy prováděné během závodu, příliš pomalou jízdu nebo chybné odbočení na trati. V každém voze vše během soutěže ověřoval komisař rakouského autoklubu, důležité součástky a agregáty byly úředně zaplombovány, po skončení denní etapy kontrolovány, načež automobily zaparkovaly v uzamčeném střeženém prostoru, aby k nim neměly přístup posádky ani mechanici. Přesto dosáhlo všech pět vozů Laurin & Klement cíle Alpské jízdy 1911 bez trestných bodů, Otto Hieronimus vybojoval stříbrný štít.
Ve třetím ročníku (1912) „Hiero“ zvítězil, tovární tým tvořený ještě Kolowratem a Draškovićem nenasbíral jediný trestný bod. Alpská jízda 1913 byla pořadateli prodloužena na 2667 km, rozvržených do sedmi etap. Na startu se objevil anglický šestiválec Rolls-Royce Silver Ghost se speciální čtyřstupňovou převodovkou a lehčím stálým převodem, v předchozím ročníku totiž standardní model na strmá alpská stoupání nestačil. Naopak zákazníci L&K se Alpami běžně pohybovali se sériovými vozy. I tentokrát získal Hieronimus stříbrnou plaketu a absolvoval bez trestných bodů.
Posledním velkým automobilovým závodem éry před první světovou válkou se stala Alpská jízda, pořádaná 14.–23. června 1914. Během 2932 km bylo třeba překonat tři desítky alpských průsmyků. Ze 75 startujících vozů se do Vídně vrátilo 50, z toho 19 bez trestných bodů. Saša Kolowrat patřil k pěti závodníkům, kteří absolvovali ročníky 1912, 1913 i 1914 s čistým štítem. Měli tedy rovnocenný nárok na Velkou alpskou putovní cenu. S tím organizátoři nepočítali, proto dodatečně nechali ve shodném stylu vytvořit pět identických trofejí. Původní po Sašovi Kolowratovi se dochovala ve sbírkách Škoda Muzea. Výjimečné postavení mladoboleslavské značky spočívá v tom, že ve všech ročnících, tedy nikoli „jen“ třikrát, nýbrž hned pětkrát v řadě (1910–1914), měla v cíli Alpské jízdy přinejmenším jednu posádku bez trestných bodů. To žádná jiná automobilka nedokázala.
Dva dny po ukončení soutěže následoval Sarajevský atentát a z něj se odvíjející první světová válka, která znamenala i dočasný konec závodů. S Alpskou jízdou jsou však spojeny i pozdější úspěchy automobilky Škoda. Dne 17. června 1955, tedy před 65 lety, se zde odehrál mezinárodní debut sportovního provedení novinky Š 440 „Spartak“ – ve třídě do 1300 cm3 dobyl tovární tým stříbro a bronz. O čtyři léta později dojela trojice vozů Škoda do cíle bez trestných bodů. Vítězství ve třídě dosáhla také nová generace automobilů Škoda s motorem vzadu, a to v Alpské jízdě 1968. Mnohé sportovní úspěchy dosažené v náročném horském terénu, mimo jiné na trati Alpské jízdy, dlouhodobě posilují postavení automobilů mladoboleslavské značky nejen na rakouském trhu.
